O knize: 2008 / Počátkem roku 1942, po porážce Němců u Moskvy, se sovětské velení rozhodlo zahájit všeobecnou ofenzívu na všech frontách, z Leningradu na Krym. Stalin zjevně přecenil rané úspěchy Rudé armády a prohlásil rok 42 za „vítězný“, za rok „úplné porážky Hitlerových vojsk“ a stanovil si za úkol „zahnat je na západ bez zastavení“. Odplata za podcenění nepřítele se ukázala jako krutá. Charkovská katastrofa a mlýnek na maso Ržev, krvavé masakry na Něvském plácku a ve velkém ohybu Donu, kapitulace Sevastopolu a tragédie Mjasného Boru – porážky z roku 1942 co do rozsahu a ztrát byly zcela úměrné porážce 41. a už je nebylo možné ospravedlnit „náhlostí nepřátelského útoku“ A sovětská propaganda nepřišla s ničím lepším, než nazvat rok 1942 „výcvikovým rokem“ - říkají, že všechna selhání se vysvětlují tím, že jsme se jen „učili bojovat“. Tento „výcvik“ byl ale příliš drahý - podle některých odhadů přesáhly nenahraditelné ztráty Rudé armády 7 milionů lidí (pro srovnání ztráty Wehrmachtu na východní frontě za stejné období činily pouze 519 tisíc). Kniha Vladimira Bešanova je podrobným příběhem o vojenských katastrofách z roku 1942, které jsou připomínány jako jedna z nejstrašnějších a nejkrvavějších v dějinách Ruska. Druhé vydání, přepracované, rozšířené a opravené.